Vrabeček

Hudba a text: M. Zdeňková

Ach, ty můj vrabečku,
tak už tě taky mám v hrobečku.

 

Zrána jsem vstávala,
na slunko čekala,
aby mi na pohřeb šilo mlžnou vlečku.

 

Ty vody stojatý do Lokte přetěžce se kroutí.
Řasama z nich zamrká voko námořníka,
z vrbek ti uviju kytku plnou proutí.

 

Uprostřed lesů
pořádám pohřební bál,
k hostině poslední přijď,
tak co by sis přál?

 

Nebudem‘ z těch, kdo tu netančí,
hrdlem rumu smutek skřísnem‘,
čí bude to bolest,
až uď‘áme posmrtný zkušenosti?

 

Ještě ale rej se nekončí,
bude nám tu spolu skočně,
vždyť už je vás pár
na mym útulňoučkym hřbitůvku.

 

Ráno nás pohladí přejemnej déšť.

 

V peřejích pročítám znamení, co nám voda skýtá.
Za ruku vede mě nic, co by ze země,
a ty přes kamení co chvíli klopýtáš.

 

Uprostřed lesů
zůstává taneční sál,
měsíci poslední, sviť,
tak kolik‘s mě stál?

 

Nebudem‘ z těch, kdo tu netančí,
hrdlem rumu smutek skřísnem‘,
čí bude to bolest,
až uď‘áme posmrtný zkušenosti?

 

Ještě ale rej se nekončí,
bude nám tu spolu skočně,
vždyť už je vás pár
na mym útulňoučkym hřbitůvku.

 

Ještě mě podrž – ne, už mě pusť!
Dneškem mi nastává truchlicí půst.

 

Ach, ty můj vrabečku, námořníčku,
úsměv mám na líčku, když sfouknu svíčku.
O to víc zapláču na tom tvým hrobečku.