Číslo do nebe

M. Zdeňková

Dnes odpoledne nebyla jsem doma,
teď budu toho vždycky litovat.
Já vyšla jsem ven k boji se stínama,
co ne a ne mi pokoj dát.

 

To odpoledne telefon však zvonil

a místo mě ho táta zved‘
a s tebou místo mě vzácnej čas mluvil-
proč přišla jsem jen tak pozdě zpět?

 

Musel’s už končit,
a tak’s mi nechal jenom vzkaz.
Co si s tim počít?
Já chtěla slyšet jen tvůj hlas.
Prej nemám se trápit
a nemám smutnit pro tebe.
Jak jen ti zavolat zpátky,
když neznám číslo do nebe?

 

Dnes odpoledne bloudila jsem venku,
kéž mohla bych to tak vzít zpět!
Proč nenechal’s mi aspoň navštívenku,
když odcházel jsi na Velebný svět?

 

Já šetřila bych na tu zlatou kartu,
co zavoláš s ní hovor mezisvět.
Když už jsi musel takhle trhat partu,
bylo by fajn tě aspoň občas uslyšet!

 

Musel’s už končit,
a tak’s mi nechal jenom vzkaz.
Co si s tim počít?
Já chtěla slyšet jen tvůj hlas.
Prej nemám se trápit
a nemám smutnit pro tebe.
Jak ale zavolat zpátky,
když neznám číslo do nebe?